SVATÁ OTYLÝKA.

Karel Dostál-Lutinov

Nevím, co to stihlo myho milyho? Pomátl se na rozomo? Oko boli ho? Z konca návsi jož se jindá ščořel z daleka – a včel, dež se potkat máme, hajde otěká. Jindová jož na pul mile na mně kévával, dnes šil zrovna vedlivá mě, a mě nepoznal. Chodák slepé, co pak mo to spadlo do oči? Mně se žalem pro mrzáčka srce rozskoči. O Brahovic za dědinó stoji kaplečka, tam přebévá divotvorná moja vězdička. To máš, svatá Otyléčko, svičko pod obraz, protře oče Vincko mymo, ať mě pozná zas. To máš, svatá Otyléčko, svičko fontovó, rožni světlo, ať mně chodák vize poznovo. Ale Svatá od oltářa hlavó otáči: „Jeho oče só jak rysi, on má – bohači! –“ „Ale nic si, baroško má, z teho nedělé, šak on ešče ani s drohó néni v kostele!“

Patří do shluku

kukat, žežulka, kukačka, zakukat, žežhulka, drozd, pukat, fialka, buk, luka

219. báseň z celkových 238

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vzpomínej, panenko! (Rudolf Pokorný)
  2. Smutná láska. (Bohdan Kaminský)
  3. Causerie z venkova. (Antonín Klášterský)
  4. HRŮZA NOCI. (František Soldan)
  5. Duhami zahrá svit. (František Taufer)
  6. V CIZINĚ. (Irma Geisslová)
  7. U jiného mlýna. (Emanuel Miřiovský)
  8. Družka kukavice. (Adolf Heyduk)
  9. RŮŽOVÝ KEŘ (František Odvalil)
  10. Děvče u potoka. (Karel Sudimír Šnajdr)