Za východu slunce.

Rudolf Pokorný

Zas pluh se boří v tvrdou půdu, zas pastvy plny zvonků stád, a horal seje zlatou rudu: „Splať, ovísku, mi nastokrát!“ Ej, celý chotár – píseň vzletná a všecky pastvy – jedna flétna: o jak jsem blažen, čil a mlád! Hen východ slunce! Zlaté šípy s hor červan střílí čarovný – oj, což to v jeho nitru kypí: boj noci skončen nerovný. A zvolna slunce z hor se béře, pak shledne zem a ve nádheře se vrhá v náruč královny! Tu rozpadnou se květů víčka, les poklady své zotvírá, a stříbrotkanou mlhou říčka se blýská hned i zastírá. A jaký pěje ptactvo choral! Hle na kolena padl horal, a píseň na rtech – umírá. Já v troskách stojím na hradisku, a do srdce mi kouzla jdou: o tuším juž a vidím v blízku tu nejkrásnější píseň svou... V ní východ slunce hory slavil, v ní horský duch svou vesnu ztrávil a lidu byla modlitbou...

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

274. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MORAVĚ. (Karel Václav Rais)
  2. None (Rudolf Pokorný)
  3. Jitro. (František Táborský)
  4. Vzácná skrýš. (Adolf Heyduk)
  5. Ubožáci. (Adolf Heyduk)
  6. LÍPA. (František Odvalil)
  7. Křídla až jednou mi narostou v ráz, (Josef Holý)
  8. Na pastvině. (Adolf Heyduk)
  9. Mračno. (Adolf Heyduk)
  10. 51. Ani oudol Tater těchto tichá (Jan Kollár)