ZAVEDENÝ.
Vytáhnul dudák z vesničky,
když první vstaly hvězdičky,
hvězdičky blízko měsíce,
a na bažinách bludice.
A na bažinách do kola
jak oheň půda plápolá,
a jednakaždá bludička
jako ta z nebe hvězdička.
Hledí dudáček, hledí v dál,
co zatřpytěl se jasný sál,
po světlém bludic oděvu,
beze vší hudby, bez zpěvu.
Hledí, dudáček, nevěří,
a k padolíně zaměří –
však za ní také na cestě
zajde si ku své nevěstě.
[19]
Oj, v padolíně blaze je,
že srdce znova okřeje,
a z ňader padá všechna tíž,
a dudy tiskne blíž, a blíž,
rozkoš mu tělem probíhá,
až sluch ty tóny nestíhá,
víčka se svírajísvírají,
obrazy splývají
na sladký sen. –
Na dudy dudák nakloněn
nevidí kola bludičekbludiček,
nevidí milých dudiček.
Slyšely, v kole slyšely,
jak dudy kdesi zavzněly,
jak dudy kdesi zahrály
a v polou písně přestaly.
A do páru se řadíce,
táhnuly k dudám bludice:
ve vzduchu bujně letěly
divoké zpěvy zapěly.
„Hoj, hrej dudáčku, chutě hrej,
ať počne na bažinách rej,
hoj, hrej dudáčku, hrej,
s námi se v tanec dej!“
20
Mocná tě noci kouzla síť –
a běda komu promluviť.
Chladné je lůžko v dolinách,
vlhké podušky v bažinách.
Zná dudáček ty pověsti,
by nedal se hned zavésti;
a rety pevně přitiskne,
že kapek dvé z nich vyprýskne.
A blíž po dvou se řadíce,
vespolek tančí bludice –
a ve vzduchu když letěly,
divoké zpěvy zapěly.
„Hoj, pusť, dudáčku, mimo strach –
což veselo jest na bahnách:
tanečnic lehkých na žádost,
a dneska u nás vzácný host. –
„HojHoj, pusť dudáčku strach!“
Poslouchá dudáček ten zpěv
a před sebou zří divný zjev:
po dvou bludicebludice, po pěti
ve vzduchu náhle mizeti,
a sotva dvě se vytratí,
čtyři se z bahna navrátí.
21
A záhy větrem křepčíce,
již blížejí se bludice –
ze dola k němu přiskáčí,
až hlava se mu zatáčí.
„Hoj, skoč, dudáčku, jenom skoč,
a s bludicemi se zatoč –
však nevěsta tvá spanilá
jinšího sobě zvolila. –
Hoj, skoč, dudáčku, skoč!“
Poslouchá dudáček ten zpěv,
a do hlavy se žene krev,
a slza oko zasmutí,
a za ní jedno vzdechnutí – –
Zachechtají se bludice,
po dudákovi křepčíce,
po dudákovi, po dudech –
běda, kdo zapad’ ve bludech –
A když si dost s ním nahrají,
svatební lůžko chystají,
tož lůžko co ty doliny,
a za podušky bažiny.
Nepřešel dudák dolinou,
zapad’ on, zapad’ bažinou.
22