ÚNOS.
Vyletěly z houští vrány,
rozlétly se na vše strany.
A vyrazil sokol mladý
těsné, těsné za ohrady.
A nebyl to sokol mladý:
junák, o němž povídali,
povídali, písně pěli. –
Za sokolem sokolíci,
letí, letí tři mladíci:
„Hoj, vy vrány, černé vrány,
z daleké-li jste vy strany?
Zvěstujte mi pravdu pouhou,
co vám přišlo v cestu dlouhou?“
„„Viděly jsme blýskat meče,
viděly jsme, jak krev teče.
A jak paní bledou, bledou,
lupičové v poutech vedou.““
23
Pověděly, odletěly.
Meče junců pozavzněly,
pozavzněly v modrou dáli,
lupiče v spěch pobádaly.
Za sokolem sokolícisokolíci,
letí, letí tři mladíci.
Pospíšili, dohonili,
čtyři meče zasvítily.
„Hoj, vy děti, čertů děti,
naučím vás unášeti!“
Zablesknou se lité meče
v kvapné seče –
nikdo jim víc neuteče. –
Paní krásnou, paní bledou
sokolíci zpátky vedou.
24