Právě Šillerovu přečetl jsem píseň,
Láhev s Mělničinou přede mnou tu stála,
Ona mysl k zápalu rozhřála,
Tato s prsou svrhla všecku tíseň.
Bylo mi, jak by dvé perutí,
Jedna z vína, druhá z básně, vzlétlo,
Po obou mi stranách jaře zkvétlo,
A u vyšším jakéms’ pohnutí,
Zazpíval jsem sobě, nevím ani,
Ozvěny-li ono doznívání,
Či duch vína pohrál se mnou,
Dotknuv se mne září jemnou?
Radosti! tys duchů vážných
Dcera z krajin jasnosti!
Odplatou jsi činů snažných
Lidstva potné bytnosti!
S věncem z tvého hvězdostolku,
Nebešťanko, nám se zjev.
Číše zavzní v našem spolku
Tobě náš i chvalozpěv!
Z kola, kde se číše pění,
Písně vznes se plný hluk!
Viň se jako trouby zvuk
K trůnu tvému hlasů znění.
Vše, co v kole světa stojí,
Vše, co slunce zahřívá,
Pohledem tvým se napojí,
Nádechem tvým okřívá!
Duchů svatých mocné sbory,
Cherubův a lidí hlas
Citem jimáš, kouzlíš tvory,
Blíže k bohům vedeš nás!
K zpěvům ústa rozněte se!
Nebes harfy břinkejte!
Skvělé číše cinkejte,
Slavozpěvy ozvete se!
Čechové jsme! v našem těle
Předků velkých plyne krev;
Neporobený zří směle
S trůnu zříceného lev.
Švarní bratří, přísahejte,
V lesích až se ozve hlas!
Statek, srdce, krev podejte
Vlasti drahé v každý čas.
Čech nás slyší přísahati,
K hrobu jeho doploul hlas,
Vlasti drahé v každý čas,
Statek, srdce, krev chci dáti!
Bratrský ať kruh se pevní!
Z plesu vínem zňatého,
Citové vyplyňte zjevní
Ven do světa celého!
S láskou tvůrce svět když splodil,
Sám by žádný nebyl z nás,
Duše vážné brzy odíl
Příbuzenství svatý pás.
Vše se blíží k dokonání!
Láska nám jen ostává,
Lidem ruku podává
K provodu v tom putování!
Vzhůru! spěšte číše vzíti!
Zdrávo české děvče buď!
Mravnost šperk tvůj musí býti,
Ctnost se do srdce ti luď!
Krása v tváři s nevinností,
Láska v oku tvém se skvěj,
Vyvolenec s důvěrností
Tobě srdce zachovej!
Ženstvo české ať se slaví,
Láska mízy zslazuje!
Ona světy zblažuje,
Ona smutek v srdci ztráví!
Zdráv buď jinoch, v jehož duchu
Síla dědů přebývá!
Svůdcům který nedá sluchu,
Vadou vadu nazývá.
V bouři hromů s zmužilostí
Stát jak skála ostává,
Pravdě jen a šlechetnosti
Ruku vážně podává!
Vstup sem do našeho kola,
Čechu mladý k spojení!
K veselému stolení
Rukodání tebe volá!
Stálost lásky v přísažení,
Trvanlivost k věčnosti!
Šťastný, kdo již oblažení
Došel s ženou v milosti!
Chvílek jeho krásné řady
Tiché, láska provine,
V plesu bez nucení všady
K pokoji s ním poplyne.
S rukou v ruce zapletenou
Jde se mile v soumračí;
Bratří jdeme nejradši
S duší cnostmi ozdobenou!
Pomoc, bratří, nevinnosti,
V útiscích kde naříká!
Naděje živou jasností
Bídy noc ať proniká!
Koho tesknost bolně souží,
Veselím ho utěšte
A kdo mdlý po hrobě touží,
Den mu sladit pospěšte!
Opona se trhá v hrobě,
Tesknost dýchá svobodně!
Mámidla jak pochodně
Dohoří v věčnosti době!