ZÁPAD

Arnošt Procházka

Když slunce zhaslé v západ šerý padne jak růže vybledlá, jež v podzim vadne, a krajem táhnou mrtvé páry chladné, roj temných visionů, jimž noc vládne, já, samotář, v luh zmlklý, osamělý, jenž ve sny studené se hrouží stmělý, jdu měkkým krokem, v srdci rozechvělý, jak s dnem by marné touhy tiše mřely. Zřím teskně, západu krev seschlá, zbledlá jak zvolna v mlhy rozplývá se kalné a nad zemí tmu spřádá lethargickou, jež lesů do kštic, na chýží řad sedla a klade na vrcholky hor se dálné, jak zakrýt’ chtěla by vši bídu lidskou.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

265. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Karel Babánek)
  2. RUCE TICHA (Antonín Sova)
  3. BYL VEČER UŽ... (Karel Babánek)
  4. JESEŇ. (Karel Babánek)
  5. PODZIMNÍ DUMA. (František Kvapil)
  6. ADVESPERASCIT. (Adolf Bohuslav Dostal)
  7. JDE PODZIM DUŠÍ MOU... (Bohdan Kaminský)
  8. 2. Ven z lesů večer vystoupil (Josef Kuchař)
  9. Duma zimní noci. (Adolf Heyduk)
  10. V posledním květnu. ( K. Egor)