V posledním květnu.

K. Egor

V barvách znavení zapadlo slunce, jak veliká plocha bezlesklé žluti... Na místo světla do lesů nalilo hoře, do květů uvadlých žárem nalilo hoře, do duší Všeho, co vzplanulo pojednou v lásce, nalilo hoře... A zase viděl jsem milenku svou, Přírodu, v rozkvetlém jaru umdlévati v smutcích, tak jako v zimě a na podzim, když vichřice lkala. Ale i lidé, znaveni láskou, plakali zase. ...V zapadlém koutě mé odlehlé stráně uzřel jsem splynulé duše milenců dvou, bolestí puklé dvě duše, jež oplakávaly svá prvá lásky přesycení.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

228. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Prolog. (Ludvík Lošťák)
  2. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  3. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. A BYL TO PODZIM... (Antonín Klášterský)
  5. V PODZIMÍ V PARKU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. PODZIMNÍ DUMA. (František Kvapil)
  7. Po krisi mládí. (Antonín Sova)
  8. Memento. (Jaroslav Vrchlický)
  9. TYS ŘEKLA „DEJ MI JARO...“ (Růžena Jesenská)
  10. ZÁPAD (Arnošt Procházka)