TYS ŘEKLA „DEJ MI JARO...“

Růžena Jesenská

Tys řekla: „Dej mí jaro.“ Chlad byl kolkolem a bolest loučení rty ledem svírala, my cítily, jak rozšílené láskou jdem’ k rozcestí věčnosti. Smrt spáry zaťala do srdcí horoucích. Jak jsme se milovaly! A ledy tály v slunci, stromy rozkvétaly. Tys řekla dávno: „Dej mi jaro?“ V rukou svých je svírám – žhavost, rytmus, barvu, vůni, krev, a snesla bych je k tobě v trsech rozkvetlých. Jsi mrtva však, a mně zní umíráčku zpěv, jak v srdci zde a kdesi v nekonečné dáli zní umíráčku zpěv: Jak jsme se milovaly!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

376. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na podzim. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. V posledním květnu. ( K. Egor)
  3. JARA KVĚT. (Josef Václav Sládek)
  4. XXV. Na zahradách pod spadalým listím (Karel Babánek)
  5. PODZIMNÍ DUMA. (František Kvapil)
  6. PODZIM. (Antonín Sova)
  7. BYL VEČER UŽ... (Karel Babánek)
  8. Květ pokoje. (Augustin Eugen Mužík)
  9. V PODZIMÍ V PARKU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. VĚRNOST. (Sigismund Bouška)