TYS ŘEKLA „DEJ MI JARO...“

Růžena Jesenská

TYS ŘEKLA „DEJ MI JARO...“
Tys řekla: „Dej mí jaro.“ Chlad byl kolkolem a bolest loučení rty ledem svírala, my cítily, jak rozšílené láskou jdem’ k rozcestí věčnosti. Smrt spáry zaťala do srdcí horoucích. Jak jsme se milovaly! A ledy tály v slunci, stromy rozkvétaly. Tys řekla dávno: „Dej mi jaro?“ V rukou svých je svírám – žhavost, rytmus, barvu, vůni, krev, a snesla bych je k tobě v trsech rozkvetlých. Jsi mrtva však, a mně zní umíráčku zpěv, jak v srdci zde a kdesi v nekonečné dáli zní umíráčku zpěv: Jak jsme se milovaly! 27