JEN CHVÍLI JEŠTĚ

Růžena Jesenská

JEN CHVÍLI JEŠTĚ
Jen chvíli ještě sečkej, úže ke mně se přitul. Slyšíš? Odbíjejí temně hodiny se věží. Věčnosti smích to zaznívá? Buď se mnou ještě chvíli, břeh nabrala pro strašlivý žal síly, nech, nech své ruce v mých! Tys byla mojí věštkyní. To říkám ti na odchodu. Miláčku můj, nikam ach nikam bez tvé vůle nevzletím! Chci ještě cestou mračnou dále spěti, v propasti hvězd a moří pohleděti, nech, nech své oči mým! Kde jsme? Svět obklopuje nás a tvoří své divy. Jsme-li pouhým snem, jenž hoří a zhasne? Věčné lásky paprskem sviť pro mne, zázraku. A rozloučení když smutné je, ať opuštěním není, nech, nech své srdce v mém! 12