KDYŽ VLÁSKY JSEM TI ČESÁVALA

Růžena Jesenská

KDYŽ VLÁSKY JSEM TI ČESÁVALA
Co všecko hřebenem jsem psala, když vlásky jsem ti česávala! Po hlavičce tvé milované šly písně smané, písně štkané. A polibky se vroucí chvěly a slzy s nimi napršely. A naděje zas náhle vzlétla i v zítřky, v letních nocí světla. Jak podivně se duše spialy: já svěřovala ti své žaly. Své žaly, ale tak, bych žhavě se přitulila k tvojí hlavě, bych tebe ničím nezranila, vše zjevila a přece skryla. Když bylas u mne, duše moje, jak utrpení, všecky boje mi byly lehčí! Jimi vládla tvá ruka něžně i když chladla, v cest křížů již mne neprovází, maminko má! Jak život mrazí! Teď vím, jak srdce mé jsi hřála, když vlásky jsem ti česávala! [25]