KDYŽ VLÁSKY JSEM TI ČESÁVALA

Růžena Jesenská

Co všecko hřebenem jsem psala, když vlásky jsem ti česávala! Po hlavičce tvé milované šly písně smané, písně štkané. A polibky se vroucí chvěly a slzy s nimi napršely. A naděje zas náhle vzlétla i v zítřky, v letních nocí světla. Jak podivně se duše spialy: já svěřovala ti své žaly. Své žaly, ale tak, bych žhavě se přitulila k tvojí hlavě, bych tebe ničím nezranila, vše zjevila a přece skryla. Když bylas u mne, duše moje, jak utrpení, všecky boje mi byly lehčí! Jimi vládla tvá ruka něžně i když chladla, v cest křížů již mne neprovází, maminko má! Jak život mrazí! Teď vím, jak srdce mé jsi hřála, když vlásky jsem ti česávala!

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

277. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Probuď se! (Ladislav Quis)
  2. RÁD MÁM TEN SMÍCH. (Arnošt Ráž)
  3. Za rozlúčky. (Rudolf Pokorný)
  4. Písně! (Rudolf Pokorný)
  5. PÍSNĚ LÁSKY. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PŘINZÁNÍ. (Josef Lukavský)
  7. Ach, co se mi naspílali... (Adolf Heyduk)
  8. Záviděl mně, Ilo... (Adolf Heyduk)
  9. Slovensko (Antonín Klášterský)
  10. Přání. (Adolf Heyduk)