Za rozlúčky.

Rudolf Pokorný

O nelekám se letního juž vedra, zřím s odvahou těm bouřím jeho vstříc. Má vesna písní byla přec jen štědra, zoř lásky plála z jejích zřítelnic. Ne, nevěřím, že květy písní zvadnou, až zima obejme mě paží chladnou a slunce lásky neoslní víc... Hoj, srdce moje, podle tvojí rady v svět kročil jsem, – jen vlasť mi byla svět a světem bude! Tatry jeho hrady – jich nevydám, z nich neustoupím zpět. V ty bašty vletěl sokolík jsem mladý, v nich nalezl jsem křišťal srdcí všady, v nich vytrvám, ať hněv či zášť mi hrozí, ať vrazi s prorady je obtáčejí vozy; v nich silen jsem – a bohpomozi! v nich, tuším, ještě Slávě budu pět...

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

150. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Druhům. (Rudolf Pokorný)
  2. KDYŽ VLÁSKY JSEM TI ČESÁVALA (Růžena Jesenská)
  3. XII. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Probuď se! (Ladislav Quis)
  5. PÍSNĚ LÁSKY. (Jaroslav Vrchlický)
  6. DARY SRDCE (Antonín Sova)
  7. I. Hoj, hoši! píseň divokou, (Adolf Heyduk)
  8. Za dědinou stará jíva... (Adolf Heyduk)
  9. Písně! (Rudolf Pokorný)
  10. Útěcha. (Adolf Heyduk)