NESMÍRNÁ DÁLKA

NESMÍRNÁ DÁLKA
Nesmírná dálka k tobě ode mne! Chce více, nežli v sobě nalézám, můj rvavý žal: to cosi vzájemné tak stejně cítící i k světlům, tmám. Ty jistě voláš mne, když v pláči zní můj výkřik beznadějný! Poslouchám, jak sladce velíš: „Srdce netrýzni, kdo milován byl, nikdy není sám!“ Kdo milován byl, nikdy není sám a není sám, kdo žhavě miloval: minulost vejde v tichý jeho chrám a obnovený život srdce v žal. Tys odešla mi, nejvěrnější z všech, největší lásko! Ale skutečnost, žes byla, trvá v nadsmyslných snech, jež rozpínají k břehům tvým svůj most. Máš pravdu, jsme tak spolu tajemně, jak se sluncem a lunou, hvězdami zem’ smutná! Světlo tvoje žhne ke mně a žalem zahynouti nedá mi! 38 ODCHOD LÁSKY
Tak vždycky spolu7 A co je život bez tebe8 My proto jsme se neloučily9 Sliby lásky10 Tvé ruce sepiaté11 Jen chvíli ještě12 Vím, žiješ ve mně...13 Píseň pohřební14 V tvých oknech15 Já jsem tě vždycky milovala...16 Letní soumraky17 Květiny první18 Buď s Bohem19 Hořká píseň20 Vzpomínám21 Poslední věty23 Úsměv24 Když vlásky jsem ti česávala25 Hvězdy26 Tys řekla „Dej mi jaro...“27 Nostalgie28 Jdu světem30 Píseň31 Ukolébavka32 Co krásných jmen jsi měla34 Ty rudé růže35 Nokturno36 Tvůj sen37 Nesmírná dálka38
[39] Tuto knihu vytiskli Kryl a Scotti v N. Jičíně a vydal Ludvík Bradáč v Praze 1922.
E: až; 2004 [40]