TAK VŽDYCKY SPOLU

Růžena Jesenská

TAK VŽDYCKY SPOLU
Tak vždycky spolu! Tys mne zrodila, a já tě vedla novým životem, ty beze mne bys šťastna nebyla, já bez tebe dnes smutný poutník jsem. Kde nalézt studánku? Kde slunce? Stín? Kde radost bez tebe? Kde odpověď? A přece věřím: hledíš do hlubin mých bolestí. A prosím: „Lásko, svěť, svěť svoje velké chvíle v duši mé, tak dávnou slavnost, kdy jsme bývaly tak vždycky spolu, i když trpíme, že v nás se smrt a život setkaly!“ 7