A BYL TO PODZIM...

Antonín Klášterský

Den zářný byl, však slunce bez žáru ve skvoucím lesku lehlo na zemi, to bylo jako lásky vzpomínky, ne láska sama s mládí vášněmi. A byl to podzim, podzim pozdních růží. Ten lesk byl úsměv, tichý, bolestný, jejž chorý zvábí svoje na líce, a někoho chce ještě oklamat a v úsměvu tom trpí nejvíce. A byl to podzim, podzim pozdních růží. Táh’ vítr chladný stromu korunou, a listím táhlo tiché šeptání, jak slabý povzdech, slova poslední, když ke rtům bledým se kdos uklání. A byl to podzim, podzim pozdních růží. A pavučiny vzduchem letěly, jak čísi dlaň by v síť je křížila, a blýskala se v dáli okna dvě, jak v očích by to slza svítila. A byl to podzim, podzim pozdních růží.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

67. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXV. Na zahradách pod spadalým listím (Karel Babánek)
  2. PODZIM. (Roman Hašek)
  3. V posledním květnu. ( K. Egor)
  4. ULTIMA THULE. (František Kvapil)
  5. Na podzim. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  6. PÍSEŇ. (Antonín Sova)
  7. PÍSEŇ. (Alois Škampa)
  8. Duma listopadová V. (Adolf Heyduk)
  9. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  10. PROSBA. (Xaver Dvořák)