ULTIMA THULE.

František Kvapil

Měl život boje své, strastí dost, běd, však jaro v mladé jásalo hrudi, vždy smál se do světa jiskrný hled, nad hlavou jasné vždy slunce se budí. Vesele hřmělo to v neznámou dál – až náhle vichřice, mrazy a sněhy svět skryly rubášem, který tká žal zklamaných nadějí v illusí břehy. I v tvou hruď bolest svou zaťala spár – zpět? Ne! vždy k předu, toť cesty jen půle! Zas k písni! Dávný vzplá vítězství žár – splněný žití sen – Ultima Thule!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

816. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. A BYL TO PODZIM... (Antonín Klášterský)
  2. OKNO (Viktor Dyk)
  3. PODZIM. (Roman Hašek)
  4. SVÉ DCEŘI. (Josef Václav Sládek)
  5. DNES VŠECHNY SMUTKY... (Josef Rosenzweig-Moir)
  6. ZA ŠLÉPĚJÍ. (Josef Václav Sládek)
  7. III. Ne mladost jará, výslunná a zpěvná... (František Leubner)
  8. PODZIME, PODZIME! (Xaver Dvořák)
  9. None (Karel Babánek)
  10. Jeseň. (Josef Václav Sládek)