EKSTASE

Arnošt Procházka

EKSTASE
Po tvojí kráse krvácí mé srdce v touze šílené, k ní duše má se navrací jak dítě květy zvábené. Mé síly v zbožné prostraci před velebou tvou skloněné se v agonii potácí jak kajícnice zlomené. Do výše, stále vzhůru jen, ve světic bílých objetí, mystický v bolném nitru sen po číši života, tvých rtech, vždy dál’ a dál’, kam nevzletí stín země, bolů, smrtný vzdech! 21