VÍTĚZNÝ ŽIVOT

Arnošt Procházka

VÍTĚZNÝ ŽIVOT
Že barev plam a ohně žár, že vůní opojnost a lásky čar dal’s, živote, mým také dním? Ne, šálíš mne, já nevěřím: jen ledných stínů popel sil jsi v bytí mé, jen touhu dal jsi nezkojnou vždy v krev mých žil, a cit a práci mou’s vždy podupal, že jako rozlícený bůh mé srdce a můj duch, ti klne v zatracení! A přec’, ó věčný živote, jediný, krásný, nenáhradný, milenče sladký, krutý despote, jenž osidla zlá kladeš, zrádný, i když tě proklínám, přec’ v hloubi nitra nejhlubší, kde bytí mého kořen sám, za hoře nezniklost, za štěstí mih, za bouřný srdce tep a dvih, za vášní divý var, za tužeb svár, za všaký dar, 25 za čin i sen ti vděčně žehnám jen, ó vítězný! 26