Co ptáci hovořili.

František Serafínský Procházka

V slunečném jitře na vlhké větvici dva ptáky jsem slyšel takto mluvící: „Již k svatebnímu loži nevěsta čistá se mladá země s nebesy chystá ve květů hávu zeleném, modrém, rudém. – Čím my v té slávě budem’? Zda flétnami, zvonky s jásavými hlásky, jež znají zpaměti píseň lásky, – vše chceme dát, co v hrdélku máme chudém. Čím my v té slávě budem’? Zda vějířem hebkým, jenž jim svane k čelu chlad vítaný, až se od pocelů jim zardí jak červánek plachým, horkým studem. – Čím my v té slávě budem’? –“ „„Ni flétnami, zvonky s jásavými hlásky, ni vějířem v zážeh svaté lásky – však pohlédnem sobě v rozjiskřené zraky, ty mámou, já tátou budeme taky.““

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

346. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LV. V nebi bledá luna stála, (Vítězslav Hálek)
  2. Všude píseň! (Adolf Heyduk)
  3. V lese. (Adolf Heyduk)
  4. Kouzelnice. (Adolf Heyduk)
  5. 18 „Anděl lásky svaté vlá (František Zavřel)
  6. Doslov. (Adolf Heyduk)
  7. Rád lahodnou bych píseň zpíval. (Adolf Heyduk)
  8. S jara. (Adolf Heyduk)
  9. MÁME SE RÁDI. (Herma Pilbauerová)
  10. Mé písně. (Josef Kuchař)