O KAŠPAROVI RUCKÉM.
R. 1612.
Trhám ji jak malinu
tuhle starou novinu,
s věřícími zazpívám si,
nevěřícím prominu.
*
Ach, bože, vzpomeňte, takový pán!
Kordiskem řinčíval, birýtkem sekal,
tinktury vařit až k císaři zván
málo se sočivých pohledů lekal.
15
Pane Rucký sem, pane Kašpar tam –
tak u dvora platil.
Zatím zlatem císařovým
sám si kapsu zlatil.
Potajmo kamínek mudrců
upek prý v hrnci jak šedivý brousek,
v noci, když pofrejil „u srdců“,
každé dal panence kamínku kousek.
Pane Kašpar sem, pane Rucký tam –
ve freji byl vzorem,
nejraději masti vařil
s krásným fraucimorem.
Také rád u klíčních otvorů
postál si, kde se co šustlo a řeklo,
pozvedl záclonu, pošoupl závoru –
císař měl někdy pak horoucí peklo.
Pane Kašpar sem, pane Kašpar tam –
náhle však byl konec:
s Bílé věže zaznívá juž
odsouzenci zvonec.
„Zrádcoval, kradl a frejil moc,
k výstraze zvolna buď, pozvolna smrcen:
zítra, než červánkům ustoupí noc,
na Bílé Hoře buď lámán a čtvrcen!“
Pane Rucký sem, pane Kašpar tam,
přijdem k tomu kousku!
Ale on již ve vězení
visí na motouzku.
Však přece ortel byl proveden.
Belzebub v oustraní díval se na to,
dušičku chytil, když lítla ven,
hned ráno a v láhvičce skryl ji jak zlato.
Pane Kašpar sem, pane Kašpar tam,
až tu duši vyndá,
z toho bude pořádná as
pro ni jednou brynda.
16
A byla. Což někdy ďáblu šprým sklap’?
Hvězdičky prokoukly z mraku stem oček,
hle, hradem harcuje stotisíc bab,
jim v patách stotisíc rezavých koček.
Pane Rucký sem, pane Kašpar tam,
horší jde zlo po zlu,
vy v těch babách a v těch kočkách
na ohnivém kozlu.
Ach bože, rozbože, vzhůru byl hrad,
neslyšel jaktěživ takové lermo.
Praskaly plamínky kocourům z brad,
branami, vikýři derou se mermo.
Pane Kašpar sem, pane Kašpar tam,
jaká divná sláva,
když ji biskup kropáčem svým
z okna zažehnává!
Císař spát nemůže, bez moci stráž,
baba chce každá kus kozlího lupu,
po jezdci napíná kostnatou páž,
nádvoří plné je ohnivých chlupů.
Pane Kašpar sem, pane Kašpar tam,
pěkně vás to ztrhá,
nežli kohout ke skončení
tomu zakokrhá.
Čtyřicet nocí zlých býval ten hon,
jakoby v pekelné bylo to sluji –
zvolna pak umlkl proklatcův ston,
a noví Kašpaři zas kašparují.
A tak kdyby dnes zase Belzebub
chtěl a duším polík’,
kdež by na ty kavalkády
nabral kozlů tolik!
17