PLAČÍCÍ FONTANA.

František Serafínský Procházka

PLAČÍCÍ FONTANA.
Jar. Vrchlickému.
K sladké písni slavíka slyšte ji, jak naříká spadlá krůpěj ke krůpěji jako slza veliká. Nezvoní již, nezpívá fontána ta plačtivá, se spěžové misky vzdechem slza jen se odlívá. 79 Slyšeti je každý den její vzlyk a její sten, v zahradě jen přistup blíže v šerém houští utajen. Když kol ticho jako hrob, když zvon dozněl beze stop, v zahradách cos rozvzlyklo se, a vzlyk ten žhne do útrob. Žlutým listím postlána nad čím pláče fontána, po čem vzdychá usedavě od večera do rána? Pohádka šla zahradou, s družinou svou královskou u fontány plesávala – zašla, zhasla s krásou svou. Zašla – chtěla nechtěla, loutna její dozněla, pro ni tiché slzy kanou, ta pohádka umřela. 80

Kniha Hradčanské písničky (1903)
Autor František Serafínský Procházka