PAŘÍŽI.
Vítěznou ruku jsem žhavě tisk...
Kreščacká šumí thuje.
Jde vítěz k domovu, jeho zisk
diplomat odvažuje,
tomu sucho, tomu vláha,
bez intriky rovnováha.
Husita na Baltu s útesu
zdvih se a k Tobě patří:
šliť jeho vnukové bez hlesu
za Tebe, každý za tři.
Teutský furor rozbit v kusy
na věky již zůstat musí.
Udatní jsou tady, čekají,
ti neumějí bloudit.
Spravedliví se jen hledají
zločince lidstva soudit,
netolstojsky zjevit síly
v osudové pro svět chvíli.
41
Studený diplomat počítá.
A srdce? Horce bije.
Což byla nadarmo prožita
světová tragedie?
Viď, že, věnci když se zdobíš,
zklamání nám nezpůsobíš!
10. IV. 1919.
42