MRTVÍ MLUVÍ.

František Serafínský Procházka

Dobojován boj. Žnec krvavý odložil kosu. Křížek u hlavy v travnatých rovech tiše dřímají tisíce těch, kteří se nevracejí. Březové háje nad nimi šoumají, a naše vzpomínky k nim spějí. Tři sta let ruce v okovech sen o svobodě snily. Tři sta let v porobě se hryzl Čech, abyste Vy ho vykoupili. Ó, synáčkové, bratři, Vy tam v dálavách nezapomenutelni nám spíte, a vlast Vám ozývá se v snách osvobozenou písní. Vaše sny jsou jasné, blaničtí rekové, nad nimiž svět žasne! Co nejvyšší a nejsvětější od věků je dáno v srdce člověku, to zavedlo Vás za vítězstvím v dál: láska k rodu, k domovině, svatý ideál. A nad hlavami jako plamen vlál Vám bělorudý prapor pod bouřnými mraky, patříce naň zhasly Vaše zraky. Věřiti v právo boje a vyhrát jej, v tom štěstí máte svoje. Vám sláva zbyla pro budoucí věky jako pohádka a nám tu, pro něž umřeli jste, věčná památka. Vesničky není kolem kol, kde by pro někoho z Vás srdce nejímal bol: Hospodář syna želí, měl ho jediného, matička ovzdychává hocha svého, a milenka věneček z polního kvítí věsí na svatý obrázek za toho, jenž pro ni přestal žíti. Vzpomínky naše, věčný závazek, tam k Vám jdou nad neznámé rovy, že pamatujem, Vám poví. V žulu a v mramor Vaše jména ryjem, pomníky budujem, lipové věnce Vám vijem a mramor vavříny lemujem. Z mrtvé ruky Vaší my živí přejímáme prapor Váš, jak vedl Vás, i nám se k štěstí rozvlaje. Praporu Vašemu my věrnou dáme stráž, v tom Vaše pravá pocta je. Smrt Vaše jako pečeť na pergamenu: Věříme v ctnost občanskou, v povinnost k sobě, v nejpohnutější době k bratrské lásce jako k pramenu nového života jdem. Jsme svobodný národ a jím zůstanem. Vyplejem plevel, jenž tak bujně vzrost, rozšlapem housenky, zas musí u nás ceny nabýt ctnost, nejen na papíře v denní půtku, ale v činech, v pravdě, v skutku, a lidé poctivé myšlenky. U památky Vaší, hrdinové, slibujem, že chceme žití lepší, nové, Havlíčkovo češství, Riegrovu čistotu a tak nový základ dáti zkaženému životu. Za ideál jste padli, jak Vás vedl cit, my za ideál zase chceme žít v práci, v šetrném, nesobeckém úsilí, z prachu nízkosti se vznést a hodnotou zas učiniti čest. Kde krvaví ženci kosili, tam vonný kvítek zkvétej spanilý, buď konec mravní bídy, konec buď! Dobrý dobrého hledej, k němu se druž a dobru služ, lakotným na pospasy vlast svou nedej! Chtíč odlože, člověka v sobě každý vzbuď! Cizincům nevěř, vůči zradám bdělý, co všecky sdružuje, to hledej, ne co dělí, řekneš-li strana, buď to národ celý! Nad padlých Husitů hroby povstaňte, Husité nové doby, ke kráse života, k jednotě, k české věrnosti, k čestných poctivců hrdosti! Prapor Váš čela nám ovíjej a dobrý duch národa nám k tomu zdaru dej!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

810. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 28. říjen 1918 (Antonín Klášterský)
  2. V ZÁŘI SVOBODY! (Xaver Dvořák)
  3. báseň bez názvu (Rudolf Medek)
  4. Po válce r. 1866. (Emanuel Züngel)
  5. OSVĚTA. (Václav Jaromír Picek)
  6. MORITURUS TE SALUTAT (Xaver Dvořák)
  7. Jsme svobodni! (Bohuslav Květ)
  8. HESLO (Xaver Dvořák)
  9. Čtyři české znělky. (Josef Václav Sládek)
  10. ZPĚV NESMRTELNÝM. (František Serafínský Procházka)