Dobojován boj. Žnec krvavý
odložil kosu. Křížek u hlavy
v travnatých rovech tiše dřímají
tisíce těch, kteří se nevracejí.
Březové háje nad nimi šoumají,
a naše vzpomínky k nim spějí.
Tři sta let ruce v okovech
sen o svobodě snily.
Tři sta let v porobě se hryzl Čech,
abyste Vy ho vykoupili.
Ó, synáčkové, bratři, Vy tam v dálavách
nezapomenutelni nám spíte,
a vlast Vám ozývá se v snách
osvobozenou písní. Vaše sny jsou jasné,
blaničtí rekové, nad nimiž svět žasne!
Co nejvyšší a nejsvětější od věků
je dáno v srdce člověku,
to zavedlo Vás za vítězstvím v dál:
láska k rodu, k domovině, svatý ideál.
A nad hlavami jako plamen vlál
Vám bělorudý prapor pod bouřnými mraky,
patříce naň zhasly Vaše zraky.
Věřiti v právo boje
a vyhrát jej, v tom štěstí máte svoje.
Vám sláva zbyla pro budoucí věky jako pohádka
a nám tu, pro něž umřeli jste, věčná památka.
Vesničky není kolem kol,
kde by pro někoho z Vás srdce nejímal bol:
Hospodář syna želí, měl ho jediného,
matička ovzdychává hocha svého,
a milenka věneček z polního kvítí
věsí na svatý obrázek
za toho, jenž pro ni přestal žíti.
Vzpomínky naše, věčný závazek,
tam k Vám jdou nad neznámé rovy,
že pamatujem, ať Vám poví.
V žulu a v mramor Vaše jména ryjem,
pomníky budujem,
lipové věnce Vám vijem
a mramor vavříny lemujem.
Z mrtvé ruky Vaší my živí přejímáme prapor Váš,
jak vedl Vás, i nám se k štěstí rozvlaje.
Praporu Vašemu my věrnou dáme stráž,
v tom Vaše pravá pocta je.
Smrt Vaše jako pečeť na pergamenu:
Věříme v ctnost občanskou, v povinnost k sobě,
v nejpohnutější době
k bratrské lásce jako k pramenu
nového života jdem.
Jsme svobodný národ a jím zůstanem.
Vyplejem plevel, jenž tak bujně vzrost,
rozšlapem housenky,
zas musí u nás ceny nabýt ctnost,
nejen na papíře v denní půtku,
ale v činech, v pravdě, v skutku,
a lidé poctivé myšlenky.
U památky Vaší, hrdinové,
slibujem, že chceme žití lepší, nové,
Havlíčkovo češství, Riegrovu čistotu
a tak nový základ dáti zkaženému životu.
Za ideál jste padli, jak Vás vedl cit,
my za ideál zase chceme žít
v práci, v šetrném, nesobeckém úsilí,
z prachu nízkosti se vznést
a hodnotou zas učiniti čest.
Kde krvaví ženci kosili,
tam vonný kvítek zkvétej spanilý,
buď konec mravní bídy, konec buď!
Dobrý dobrého hledej,
k němu se druž
a dobru služ,
lakotným na pospasy vlast svou nedej!
Chtíč odlože, člověka v sobě každý vzbuď!
Cizincům nevěř, vůči zradám bdělý,
co všecky sdružuje, to hledej, ne co dělí,
řekneš-li strana, buď to národ celý!
Nad padlých Husitů hroby
povstaňte, Husité nové doby,
ke kráse života, k jednotě, k české věrnosti,
k čestných poctivců hrdosti!
Prapor Váš čela nám ovíjej
a dobrý duch národa nám k tomu zdaru dej!