MRTVÍ MLUVÍ.

MRTVÍ MLUVÍ.
Dobojován boj. Žnec krvavý odložil kosu. Křížek u hlavy v travnatých rovech tiše dřímají tisíce těch, kteří se nevracejí. Březové háje nad nimi šoumají, a naše vzpomínky k nim spějí. Tři sta let ruce v okovech sen o svobodě snily. Tři sta let v porobě se hryzl Čech, abyste Vy ho vykoupili. Ó, synáčkové, bratři, Vy tam v dálavách nezapomenutelni nám spíte, a vlast Vám ozývá se v snách osvobozenou písní. Vaše sny jsou jasné, blaničtí rekové, nad nimiž svět žasne! Co nejvyšší a nejsvětější od věků je dáno v srdce člověku, to zavedlo Vás za vítězstvím v dál: 47 láska k rodu, k domovině, svatý ideál. A nad hlavami jako plamen vlál Vám bělorudý prapor pod bouřnými mraky, patříce naň zhasly Vaše zraky. Věřiti v právo boje a vyhrát jej, v tom štěstí máte svoje. Vám sláva zbyla pro budoucí věky jako pohádka a nám tu, pro něž umřeli jste, věčná památka. Vesničky není kolem kol, kde by pro někoho z Vás srdce nejímal bol: Hospodář syna želí, měl ho jediného, matička ovzdychává hocha svého, a milenka věneček z polního kvítí věsí na svatý obrázek za toho, jenž pro ni přestal žíti. Vzpomínky naše, věčný závazek, tam k Vám jdou nad neznámé rovy, že pamatujem, ať Vám poví. V žulu a v mramor Vaše jména ryjem, pomníky budujem, lipové věnce Vám vijem a mramor vavříny lemujem. Z mrtvé ruky Vaší my živí přejímáme prapor Váš, jak vedl VásVás, i nám se k štěstí rozvlaje. Praporu Vašemu my věrnou dáme stráž, v tom Vaše pravá pocta je. 48 Smrt Vaše jako pečeť na pergamenu: Věříme v ctnost občanskou, v povinnost k sobě, v nejpohnutější době k bratrské lásce jako k pramenu nového života jdem. Jsme svobodný národ a jím zůstanem. Vyplejem plevel, jenž tak bujně vzrost, rozšlapem housenky, zas musí u nás ceny nabýt ctnost, nejen na papíře v denní půtku, ale v činech, v pravdě, v skutku, a lidé poctivé myšlenky. U památky Vaší, hrdinové, slibujem, že chceme žití lepší, nové, Havlíčkovo češství, Riegrovu čistotu a tak nový základ dáti zkaženému životu. Za ideál jste padli, jak Vás vedl cit, my za ideál zase chceme žít v práci, v šetrném, nesobeckém úsilí, z prachu nízkosti se vznést a hodnotou zas učiniti čest. Kde krvaví ženci kosili, tam vonný kvítek zkvétej spanilý, buď konec mravní bídy, konec buď! Dobrý dobrého hledej, k němu se druž a dobru služ, 49 lakotným na pospasy vlast svou nedej! Chtíč odlože, člověka v sobě každý vzbuď! Cizincům nevěřnevěř, vůči zradám bdělý, co všecky sdružuje, to hledej, ne co dělí, řekneš-li strana, buď to národ celý! Nad padlých Husitů hroby povstaňtepovstaňte, Husité nové dobydoby, ke kráse života, k jednotě, k české věrnosti, k čestných poctivců hrdosti! Prapor Váš čela nám ovíjej a dobrý duch národa nám k tomu zdaru dej! Planá n. L. 20. VIII. 1920.
50