JE JASNO...

František Serafínský Procházka

JE JASNO...
Je jasno, již se rozednilo, zpěv jarní zvučí ze snětí, nežli však bude květem bílo, je dlužno ještě trpěti. Hmyz možná ještě vzletí v mraku, a křik se ozve havraní – Buď ostražitých, bratře, zraků a nedbej, když tě poraní. Pod masky hleď, jak v černé sluji tam planou oči zelené, nevěř jim, bledou zradu kují, a hruď měj jako z kamene. Zlákat se nedej do ulice, kde šalba křiků vyráží, jak Psohlavec buď na vyhlídce tu s věrností svou na stráži. 32 Je jasno, již se rozednilo z půlnoční černé hodiny, nežli však bude květem bílo, čas vyzkouší své hrdiny. 33