ZPYTUJME LEDVÍ SVÁ...

ZPYTUJME LEDVÍ SVÁ...
Dru A. G. Masarykové.
Zpytujme ledví svá jen chvíli, když boží mír má vlastmi rozkvésti. Je v srdcích našich dosti síly, by pohynulo zlo a neřesti? Jsou zraky naše jasny vůlí vstříc sobě po bratrsku pohledět, a nezůstati cesty v půli, chcem-li se k hodům obrození sjet? Od muže k muži shora, zdola, na všecky strany stejným příkazem hlas polední svou výzvu volá – zda srdcem svým jej všichni slyšet chcem? Jak poctivě je myšlen k štěstí, zda stejně tak nám v srdce zapadá, zda není jenom fantastickou zvěstí, jen pro pozměnu chvíle nálada! 71 Zpytujme ledví svá a chtějme kvetením čistým sebe vyvýšit, jež nízkost mlhy s čel nám sejme a rozsvítí nám slunných výšin třpyt. Pohleďme zpět: za rzivou mříží otrocká pouta my tam na rukou svou ztuchlou přežvykujem rýži a skuhřem mrtvou kletbu bezzvukou. Pohleďme vpřed, ó, jaká změna! Chápejme přec, je zázrak ztělesněn. Čím splatit to, je v nás ta cena, an životem se stal náš dlouhý sen. Mír v srdcích, různé cesty v jednu, z tmy k lidství vysokému ze všech sil! Kdo nechce, ať si zhyne v bědnu, když neumí, by na slunečnu žil. Mír v srdcích! Nedbajíce škůdce, druh druhu vzájemně se zasvětí. Jen vedle sebe ruku v ruce musíme k vykoupení kráčeti. 15. IV. 1923.
72