PÍSNIČKA.

František Serafínský Procházka

PÍSNIČKA.
Mračno, smutek, tak to chodí, beznaděje, žal, stín, mráz jako řada černých lodí – nech je plout a přečkáš snáz. Poznals baby, rody zmijí, dračí vášně pardalí, z Kollárových utopií sami jsme si zůstali. Vděč, že porod nových světů sňal ti s očí šupiny, vlastnímu se zatěš květu z vlastní kypré noviny. Rozlehne se píseň díků v prošlehaný blesky vzduch, přijde soudce loupežníků, studem zrudne jejich bůh. 5 Jarní mráček táhne bílý, lícha tryskem ježatí, jenom horkou tužbou cíli musíš věrným zůstati. 19. III. 1918.
6