PÍSNIČKA.
Mračno, smutek, tak to chodí,
beznaděje, žal, stín, mráz
jako řada černých lodí –
nech je plout a přečkáš snáz.
Poznals baby, rody zmijí,
dračí vášně pardalí,
z Kollárových utopií
sami jsme si zůstali.
Vděč, že porod nových světů
sňal ti s očí šupiny,
vlastnímu se zatěš květu
z vlastní kypré noviny.
Rozlehne se píseň díků
v prošlehaný blesky vzduch,
přijde soudce loupežníků,
studem zrudne jejich bůh.
5
Jarní mráček táhne bílý,
lícha tryskem ježatí,
jenom horkou tužbou cíli
musíš věrným zůstati.
19. III. 1918.
6