SRDCE NÁRODA.

SRDCE NÁRODA.
Tisícletým tepotem biji, tisícletým životem žiji, nic mne nezabilo, z krve potopy jsem promluvilo do osudu. Bylo jsem kdysi srdcem Evropy a zase jím budu. Utrpením, jež konce nemělo, jsem trpělo, a ty, jehož nepřítel pravdy neopil, poslouchej, abys pochopil. Z ňader bílého boha v jitřní světlo jako bílý holoubek jsem vzlétlo, mé zítřky v jasné dálce modravé nebyly hroby krvavé. Nejvyšší lidství jak posvátné heslo a právo k němu, k duší obrodě jsem v sobě neslo tužbou po lidské svobodě. 65 Bratrsky hovoříc s věcmi všemi pluh dalo jsem zemi, by rajsky byla kvetoucí, svět zkrásnit prací má vůle a snaha horoucí. Tiché jsem stavělo úle pod lipovým květem vonným sladce do kruciát vražedného panstva. Vzrostlo jsem nejvýš ze Slovanstva v nejedné pohorské chatce i za vichřice lednové. Ó, bloude, nerozuměls mému slovu, měls lázně pro ně ohňové a pro svou vládu mstících kovů vždy nabroušené břity a jezuity. Od boží pravdy v odpadlictví nepoznals, co je lidství. Já věrno z hrudi mučedníků jsem do dědiců vešlo s důvěrou, že kdysi celé vlasti k díku vítězné vavříny své seberou. Tak z chvíle zoufalosti temné má síla zrodila se ze mne, jež ničeho se neleká 66 pro právo člověka. Z tisíce srdcí stejných se mnou v tepu na povýšeném rozkvetl nám štěpu v konečný zápas lítý květ reality. Já to bylo, jež nezmdlévajíc planě jsem v jedno semklo věrných dlaně a bratrství paží pro společné dílo v bratrství srdcí proměnilo. Přes hory a přes moře po všem světa prostoře já to bylo, jež jsem zvítězilo. A já tvůj stavím dům nad špatné evangelium, že vše jest síla s pychem dravým, ne, vše jest láska, tobě pravím. A nemáš-li mne v sobě, občane, této chvíle želané, a nebiju-li do tvých žil, jsi mrtev dříve, než ses narodil. Zemru-li v tobě, na skále jsi sémě, a v tobě zemře moje země. Nepřítel vezme ji, věc truchlivou, a sebou oživí ji neživou. 67 Potácíš-li se v bouří závanu jak třtina se strany na stranu, zbělejí v poušti tvoje kosti ke kletbě budoucnosti. Však, bratře, věz, co tobě pravím silno dnes: Tisícletým tepotem biji, tisícletým životem žiji, nic mne nezabilo, z krve potopy jsem promluvilo do osudu, bylo jsem kdysi srdcem Evropy a zase jím duchem pravdy budu. 1922.
68