ŽIŽKOVA LEBKA.

ŽIŽKOVA LEBKA.
Vzpomínám na ni, kterak zírá věčnosti zrakem ve tvář nám. Kde husitská je čest a víra, jež ona vznesla k výsotám? Kde myšlenka, jež za tím čelem hořela čistým plamenem, zda v dnešním žití zbídačelém si někdy na ni vzpomenem? Kde bratrství je jednotící pod svatý prapor společný? Kde slavná síla vítězící a češství zákon bezpečný? Rděme se, vnuci, před tím hledem, v němž výčitka je mrazivá, že božstvo své ctít nedovedem, jež Volností se nazývá. 76 V stín očních důlků zírám lebce, jak chtěl bych z věčna útěchu. Kostlivá čelist cosi šepce nám v pohrdavém úsměchu. Kdo slyší a kdo porozumí! Chce zákon vlasti v sporu zlém zjitřenou vřavu, tmu a rumy? Ne, slunce síly v srdci tvém! 1923.
77