ŽIŽKOVA LEBKA.
Vzpomínám na ni, kterak zírá
věčnosti zrakem ve tvář nám.
Kde husitská je čest a víra,
jež ona vznesla k výsotám?
Kde myšlenka, jež za tím čelem
hořela čistým plamenem,
zda v dnešním žití zbídačelém
si někdy na ni vzpomenem?
Kde bratrství je jednotící
pod svatý prapor společný?
Kde slavná síla vítězící
a češství zákon bezpečný?
Rděme se, vnuci, před tím hledem,
v němž výčitka je mrazivá,
že božstvo své ctít nedovedem,
jež Volností se nazývá.
76
V stín očních důlků zírám lebce,
jak chtěl bych z věčna útěchu.
Kostlivá čelist cosi šepce
nám v pohrdavém úsměchu.
Kdo slyší a kdo porozumí!
Chce zákon vlasti v sporu zlém
zjitřenou vřavu, tmu a rumy?
Ne, slunce síly v srdci tvém!
1923.
77