KORUNĚ SVATOVÁCLAVSKÉ.

KORUNĚ SVATOVÁCLAVSKÉ.
Z koruny Páně trn je vsazen v tvém čele, zářný symbole, ten nikdy, nikdy nebyl zrazen v trpícím českém údole. Trnovou cestu prostou kvítí zřídka kdy radost osvěží, je spravedlivo růže míti, jež k trnu vždycky náleží. Teď vlají, vichr bělorudý, ty slavné růže toužené, plno jich vzroste z každé hrudy jak ohňového plamene. Než kterou hlavu čekáš dlouze pod sedmi klíči v komoře, ta nepřijde již tvojí touze, a vzdáš se touhy bez hoře. 26 Snad ruka tebe jen se dotkne v nového řádu výraze, a trn tvůj obrazně jen protkne dlaň onu v slavné přísaze, jak za fanfár a kotlů hřmění na svatý kodex v Remeši král přisliboval v rozechvění, že proti vlasti nezhřeší. Pak slavněji nám musí kvésti květ lilií tvých spanilý, až jednota nám vrátí k štěstí, co věky v tebe vtělily. 24. XII. 1918.
27