VII. Kacabajka.

František Serafínský Procházka

VII.
Kacabajka.

Já mám z krajků kacabajku samé vyšívání, tři toraly za ni dali dva vojanští páni. Když ji dali, povídali, a ne k odehnání, že prý zkusí, být to musí, taky šněrování. 19 Honza přišel, když to slyšel, mračí se a nechce – šněrování, milí páni, to nejde tak lehce. Dvě hvězdičky u lavičky – nejsou chytré v ničem, Honza vzteklý – ty se lekly! rozehnal je bičem. A mám z krajků kacabajku, samé vyšívání, Honza, kůže, ten teď může zkusit šněrování. – 20