Novější
Písničky
NAPSAL
FR. S. PROCHÁZKA
NAKLADATEL
JOS. R. VILÍMEK
V PRAZE
[3]
SVÉ MILÉ ŽENĚ.
[5]
I.
Opatření.
Píská vítr, píská
od hor přes strniska,
kdo má teplou beranici,
málo sobě stýská.
Kdo má k tomu sínku
třeba na vejminku,
najeda se vleze sobě
pěkně pod peřinku.
7
Kdo má k tomu ještě
černooké děvče,
nebojí se větru, zejmy
ani slot a deště.
Píská vítr, píská
od hor přes strniska –
kdo má vše to pohromadě,
ten si nezastýská.
8
II.
Hostina.
Pozval kocour kočku,
na syrovou čočku.
Přišla kočka strakatá
a s ní čtyry koťata.
Mohlo by to dobré býti,
jen to trochu omastiti.
Kocour už má smutek,
hned by někam utek,
sehnal v hrnku kolomaz –
pojede to nyní snáz.
9
Mohlo by to dobré býti,
jen to trochu osoliti.
Ti jsou vybíraví,
kocour sobě praví,
nahlas pranic neříká,
za groš pro sůl utíká.
Mohlo by to dobré býti,
jen to trochu uvařiti.
Kocour vařil v kvapu,
spálil sobě tlapu.
Více s čočkou nesvedli,
myši, ty ji dojedly. –
10
III.
Na přástku.
Kulhá babka z vrátek,
vleče kolovrátek,
na kužel však zapomněla,
kam ho dala, nevěděla.
Smutná je, smutná je,
mládenci jdou, volá je.
Hej, mládenci, pojďte,
kuželík mi shoďte,
na hůře je po neděli,
poznáte ho po koudeli.
11
Sneste ho, leží tam,
křížalek vám za to dám.
Chlapci se jí smáli,
kužel nehledali,
co pak s těmi křížalami,
lepší kužel s hubičkami.
To je to, to je to,
no, babičko, nejde to.
Běží panna z vrátek,
nese kolovrátek,
kuželíček opentlený,
jako máje nastrojený.
Panence, kde kdo byl,
ponese ho na sto mil.
12
IV.
Marnivá.
U zahrádky na kamenu
ovrubuje novou plenu
červenou, zelenou,
na jarmaku koupenou.
Dvacet grošů za ni dala,
ani trochu nesmlouvala,
půjde jak ve věnci,
ať se diví, mládenci!
13
Hráli, hráli, pěkně hráli,
mládenci ji v kolo brali
pro plenu červenou,
na jarmaku koupenou.
Jako vítr do kolečka,
nafouklo jí za zádečka
pod plenu červenou,
na jarmaku koupenou.
Bolí hlava, pobolívá –
kolébka se sem tam kývá
pod plenou červenou,
na jarmaku koupenou.
14
V.
Láska.
Láska, kvítek v poli,
kdo ho minul jednou,
toho srdce bolí.
Roste na rozcestí
na leto i zimu,
málo komu k štěstí.
Zůstane tam v suše,
pod kořínky jeho
zvadne i tvá duše.
15
Po druhé – být nechej,
s okem přimhouřeným
tiše mimo spěchej.
16
VI.
Slib.
Na svatého Martina
pláče husí rodina,
u sedláka, u domkaře
to se kouří z komína.
Hej, panenko, známá věc,
přibylo ti na zhlavec,
darmo’s v letě netrhala
na palouku laskavec!
17
Zhlaveček je nadětý,
husy vedou klevety.
Dáš-li mi ho pod hlavičku,
usnu jako zakletý.
Ba neusneš, Janíčku,
přidám ještě duchničku,
a až bude v masopustě,
k tobě složím hlavičku.
18
VII.
Kacabajka.
Já mám z krajků kacabajku
samé vyšívání,
tři toraly za ni dali
dva vojanští páni.
Když ji dali, povídali,
a ne k odehnání,
že prý zkusí, být to musí,
taky šněrování.
19
Honza přišel, když to slyšel,
mračí se a nechce –
šněrování, milí páni,
to nejde tak lehce.
Dvě hvězdičky u lavičky –
nejsou chytré v ničem,
Honza vzteklý – ty se lekly!
rozehnal je bičem.
A mám z krajků kacabajku,
samé vyšívání,
Honza, kůže, ten teď může
zkusit šněrování. –
20
VIII.
Přílazek.
Šohaji, šohaji,
máma na mne čekají,
už mne pusťte po přílazku,
přijďte sobě pro pomlázku,
než pěšinky roztají.
Aničko, Aničko,
proč vám buší srdíčko?
Po přílazku cesta zvejší,
přenesu vás, nejmilejší,
jak červené jablíčko.
21
Šohaji, šohaji,
máma se už hněvají,
sukénky mám natrčené,
pak by byly pokrčené,
pan farář se dívají!
Aničko, co se bát,
nechte mámu hubovat,
ať pan farář co chce káže,
však nám brzo ruce sváže
za dukát, ach, ještě rád!
22
IX.
Dorota.
Ta panna Dorota
z pivováru
je samá dobrota,
nezná sváru.
Komukoli prahne,
hned korbílek nahne,
sama s ním posedí
pěkně v páru.
Je-li jak obrázek,
čí to vina,
že chutná malvázek,
chmelovina?
23
Když se pije třetí,
pro čtvrtou už letí,
to sotva dokáže
která jiná.
A když se nahodí
tma jak v pytli,
sama tě zprovodí
v režné kytli
od plůtku a k plůtku,
abys neměl smutku,
aby tě strašáci
snad nechytli. –
24
X.
Ošizená.
Na zábraní u ovíska
panenka si tuze stýská.
Jak pak by si nestýskala:
srp o kámen polámala.
Jede kovář po silnici,
voničku má za čepicí.
„Hej, kováři, co se platí
za tu správku na dožatí?“
25
„Dáš dvě jabka pěkně zralá,
co’s je nejdýl schovávala.“
Dala jabka, ráda dala,
ale přece nedožala.
Hop, koníček z ovsa skočil,
za kovářem prach se točil.
26
XI.
Hejl.
Sedl hejl na pahejl,
potichoučku píská,
to se jemu, poslouchejte,
po hejlici stýská.
Vylez kot na náš plot,
potichoučku mňouká,
to on se tam, poslouchejte,
po kočeně kouká.
27
Přišel pán z Nemilan,
ale zůstal venku,
bude chtíti, poslouchejte,
mou zlatou panenku.
Skočil kot přes ten plot,
hejl lít od pahejla,
kot ho nechyt, poslouchejte,
pán chyt toho hejla.
28
XII.
Výměna.
Už nemám vranku,
už mám šimla,
bys si toho, má panenko,
jenom už všimla.
Řemení nové,
pěkně žluté –
falešné děvčátko dávno
zapomenuté!
29
XIII.
Přástka.
Kolovrátek u kamen,
kmotra roštím topí,
má panenka přede len –
ach můj Bože, přede, přede,
žádná to tak nedovede,
třesou se jí copy.
Má panenko, slyšíte,
nač to přádlo bude?
Snad mi to dnes povíte.
Ach, můj Bože, rád bych věděl,
seděl bych já kolik neděl
tu a s vámi všude.
30
Kolovrátek přede teď
nitku jako drátek –
Přijďte, dám vám odpověď,
ach, můj Bože, ještě ráda,
když to vaše vůle žádá,
přijďte pro ni v pátek.
Já jsem přišel, nebyl den,
tma již bylo v senci:
Na šátek jsem předla len,
ach, můj Bože, máma prála,
vínek bych tam uschovala
před zlými mládenci.
31
XIVXIV.
Vzácná milá.
Mám panenku jako květ,
mám,
nedám jí za celý svět
vám.
Jak pírko tancuje
a jak mne miluje –
to vím jenom sám.
32
Když má mlátit ječmínek
svůj,
zalívá radš barvínek
můj,
než plavku podojí,
hodinku prostojí –
Bůh ji opatruj!
Když má sušit jetele
v čas,
radš odstýlá postele
zas,
než nitku navleče,
celý den uteče –
inu, prosím vás!
Mám panenku jako květ,
mám,
dejte slovo, dám ji hned,
dám.
33
Jak pírko tancuje
a kterak miluje,
zví to každý sám.
34
XV.
Podobenství.
Ze Senice kobyla,
z Příkaz žena,
ta i ta mi nebyla
usouzená.
Kobylu si třískej,
ne se hnout,
na ženu si stýskej,
když je bloud.
35
Fěrtoch samé herbábí,
ručky z másla,
husy, ty jí nevábí,
aby pásla.
Na kobylu v nářku
křič si: hou!
Čert je po nich, já řku,
po obou.
36
XVI.
Roráty.
Ty Náměšťské zvony
na roráty zvoní,
zavátá pěšinka,
horáci jdou po ní.
Horáci, horačky,
kožichy po paty,
tak budou vyspávat
pod kruchtou roráty.
37
Až bude svítati,
závějí po lese
horák si horačku
na zádech pronese.
38
XVII.
Posvícení.
Na ouhoru na pcháči
čmelák se tam protáčí,
vzal si nové gatě k tomu,
kapsy už si nacpal domů
medovými koláči.
Je to radosť veliká,
koláče zas polyká,
a ona mu k tomu hraje
na dudy a na šalmaje
posvícenská muzika.
39
Šalmaje když zpívají,
všecky kapsy roztají.
Však až bude dozpíváno,
čmelák s prázdnou kapsou ráno
utopí se v kolaji.
40
XVIII.
Milování.
Milování není láska,
je to jako s hraním,
když jsi potkal hezké děvče,
ohlídneš se za ním.
Milování není láska,
matička mi prála,
a já jsem se v milování
o svou lásku bála.
41
Milování není láska,
je to pírko v setí,
s jiné strany vítr dýchne,
a to pírko letí.
Milování není láska,
matičce se řekne,
ale když to milování
přece je tak pěkné.
42
XIX.
Mysliveček.
Myslivečku zelený,
pírko tobě šustí,
flintu nosíš na řemen,
bojím se, že spustí.
Čtyři laně dubinou
včera toulaly se,
ale ze čtyř jenom tři
domů vrátily se. –
43
Laně, laňky na to jsou,
bych je vzal na mušku,
nepolekám flintičkou
hezounkou děvušku.
Hájem, nízkou dubinou,
když se zšeří, spěchám,
za dveřmi svou flintičku
tiše státi nechám.
44
XX.
Franta.
Potkal Franta muzikanta:
Muzikante, kampak jdeš,
zda-li pak ty pod okýnkem
mé panence zahraješ?
Je-li sklínka u okýnka,
zahraju já ještě rád,
zaplatíš-li, a panenka
přijde-li mi děkovat.
Dal hrát Franta furianta,
táta s mámou tancuje,
muzikant si sliní pysky,
panna sobě libuje.
45
Nedbal Franta furianta,
do komůrky vklouzl hned,
utrhl tam na růžičce
za okénkem jeden květ.
Pojď, panenko, pod okénko,
muzikant chce odměnu. –
Ale máma zle se katí:
už ho, čerta, zaženu!
Bylo hráno, nedohráno,
Franta humny utíká:
Pánbůh zaplať, muzikante,
byla pěkná muzika. –
46
XXI.
Stesk.
Sluníčko jde brzo spat,
ach, matičko, brzo spat.
My ho dobře známe,
zda-li pak nemáme
dělat taky tak!
Dvě řičice peří drát,
ach, tatíčku, peří drát,
musit při měsíčku
potom na chodníčku
do půlnoci stát!
47
Měsíc, šelma podšitá,
ach, Jeníčku, podšitá,
nejde v nebes bránu,
hubičky nám k ránu
nahlas počítá.
48
XXII.
Zlá voda.
Teče voda z pivovárku
po krejcaru, po tolárku,
bílá pěna třese se –
běda, koho odnese!
Tak ta voda silná byla,
koza se v ní utopila,
koza, potom kobyla,
tak ta voda řádila.
49
Teče voda, víc se zdýmá,
naříká si kmotr Klíma –
za kobylou stračena
do uzlíčku skrčená.
Chalupu již podebírá –
kmotr pozval pionýra:
Pionýre, bratře můj,
chalupu mně uvazuj!
Pěnka pěnku vírem honí,
Klíma s lanem spadl do ní,
kmotra nad ním běduje,
pionýr jí lituje.
Polituje, pomiluje –
kmotr z vody vykukuje,
ščíří se a pluje dál.
To se nikdo nenadál.
[50]
XXIII.
Cvrček.
Od svítání cvrček hrál –
ten si dal!
Zatím kdosi dírku
jemu zaoral.
„Vpravo, vlevo, kudy tam,
co se cesty nahledám!“
51
Přišel rychtář, cvrček prál –
ten si dal!
„Kdos mi tady dírku,
pane, zaoral!“
Rychtář hledá sem a tam:
„Cvrčku, nevím kudy kam.“
Cvrček není žádný bloud,
ne se hnout:
„Kdo zaoral dírku,
ať je tedy soud!“
Rychtář bál se, potichu
odnes’ cvrčka v kožichu.
Rychtářka se lekla dost,
jaký host!
Pod pekýlek vzala
přec ho na milost.
Rychtář rád byl, dobře spal,
cvrček pranic nevrzal.
52
odPod pekýlkem pěkně tma,
cvrk se má!
Jak den dlouhý, v teple
pěkně prodřímá
a na jaro počítá,
kudy nejblíž do žita.
53
XXIV.
Věrná milá.
Nedám, nedám žádnému voničku,
nedám, nedám, když přijde k nám.
Na vojanském koni šavlička ti zvoní,
s Bohem buď, Janíčku, ráda tě mám.
Nedám, nedám žádnému hubičku,
nedám, nedám, ty to víš sám.
Žádnému chlapcovi ani ne tátovi,
jen tobě, Janíčku, tobě ji dám.
54
Nedám, nedám žádnému ručičku,
nedám, nedám, připovídám.
Čekanka na stráni jsem tvoje v čekání,
s Bohem buď, Janíčku, však se dočkám.
55
XXV.
Kyrysaři.
Šestatřicet kyrysarů,
jaká je to novina,
šestatřicet kyrysarů,
je jich plná dědina!
Šestatřicet kyrysarů,
od všech vrátek v kapse klíč,
šestatřicet kyrysarů
zatočí se a jsou pryč.
56
Šestatřicet kyrysarů
jakživo se nevrátí,
šestatřicet kyrysárčat
bude po nich plakati.
57
XXVI.
Klíče.
Svatý Petr ztratil klíče,
hledej mu je, Náno,
jakpak jenom bez nich dojde
dom až půjde ráno!
Zlaté klíče na pasece
u lesíka leží,
Nána pro ně po trávníku
bosou nohou běží.
58
„Svatý Petře, půjč mi klíče,
jsou i od mých dveří,
aby chlapce nepustily
ke mně po večeři.“
Vzala klíče, utíkala,
zavřela se v kleci,
ale chlapci, klíče stranou,
lezou oknem přeci.
59
XXVII.
Charpa.
Charpa v zimě nemodrá se,
jenom v letě,
mně však jedna pořád kvete
na tom světě.
Pánbůh sám ji zasel
mezi kvítí –
mojí nejmilejší
z očí svítí.
60
Žádná kosa nesežne jí,
když mi kývá,
skřivánek jí svoji píseň
stále zpívá.
Sněží mezi brázdy,
sněží jemně,
ale charpa modrá
hledí ke mně.
Zakvítej mi, modrolístko,
v hroudě mojí,
však dá Pánbůh, přece jednou
budem svoji.
Charpečko, ty charpo
nejkrásnější,
v očích mojí milé,
znejmilejší!
61
XXVIII.
Slavíček.
Hej, slavíčku, pomalu,
pomaličku,
kde’s koupil tu píšťalu,
píšťaličku?
Za kolik pak peněz,
bych tam darmo nelez,
abych zrovna jako ty
všem děvčátkům pískal
do noty!
62
A to, pane, drahá je
píšťalička,
potkal jsem s ní u ráje
vandrovníčka.
Ujížděj si pro ni
na nejlepším koni,
darmo ti to neříkám,
na hřebíčku za provázek
visí tam.
Hej, slavíčku, pomalu,
pomaličku,
aspoň půjč tu píšťalu,
píšťaličku.
Kobylka mně chromá,
musím zůstat doma,
dám ti za to nový groš
a hubiček od děvčátek
plný koš.
[63]
XXIX.
Červené vajíčko.
Červené vajíčko
schovávané,
a na něm srdíčko
malované,
však on ho ledakdo
nedostane,
tralala, nedostane!
64
Jen jeden jediný,
rychtářovic,
je z naší dědiny
z Přemyslovic,
přijde si k okénku
ještě pro víc,
tralala, ještě pro víc.
Vajíčko ten tejden
z velkonoce,
už ho dám jednou jen
v tomto roce,
však budu rychtářkou
na vánoce,
tralala, na vánoce!
65
XXX.
Dušičky.
Na„Na pasece po jahodí,
pane hrabě, laňka chodí.
Mladá laňka hnědooká
chodí tam pit do potoka.“
„Je-li laňka celá bílá,
mohla by být moje milá.“
66
„Bílé hrdlo jako šatka,
bude u ní chvíle sladká.“
Byla laňka celá bílá,
uběhnouti nestačila.
Prstýnkem ji chytil daným,
šátkem pěkně vyšívaným,
slovem sladce vyvzdychaným.
Není laň, co chytil včera,
ale šafářova dcera...
Javor šeptá nad bařinou:
„– pan hrabě už honí jinou,
co jsi to jen udělala,
že jsi se mu chytit dala!
Rodného ty máš-li bratka,
pomsta za tě bude sladká.
Máš-li sestru, buď jí radou,
ať nezhubí duši mladou –“
Bubliny jak plaskly v tůni:
„– Máš-li matku, zaplač u ní.“
67
„Nemám sestry, nemám bratka,
dávno v hrobě leží matka.
Milého mám v dálce temné,
až se vrátí, prokleje mne.“
Zavzdychala, zaplakala,
tůň se blíže zablýskala,
rozhoupla se, hned zas hladká:
„Tam buď, duše nekřtěňátka.“
S mámou vše se zatočilo,
světýlko z vod vyskočilo,
třaslavě se zamodralo,
horou lesem zavolalo:
„Kdo mne bude kolíbati,
kdo mne bude celovati,
kdo se bude modlit za mne,
když i máma proklela mne?“ –
Kde se cesta k polím stáčí,
světýlko se z tůně vláčí:
„Ach, matičko, zima je mně,
ach, matičko, zahřejte mě!“
68
S Pánembohem – ruce spjala,
třikráte se požehnala,
za světýlkem zpět se dala. – –
Dušičky dvě z jedné byly,
z černé vody proskočily,
jako sestry byly obě,
půjdou tátu hledat sobě.
69
OBSAH.
Str.
I. Opatření7
II. Hostina9
III. Na přástku11
IV. Marnivá13
V. Láska15
VI. Slib17
VII. Kacabajka19
VIII. Přílazek21
IX. Dorota23
X. Ošizená25
XI. Hejl27
XII. Výměna29
XIII. Přástka30
XIV. Vzácná milá32
XV. Podobenství35
XVI. Roráty37
[71]
Str.
XVII. Posvícení39
XVIII. Milování41
XIX. Mysliveček43
XX. Franta45
XXI. Stesk47
XXII. Zlá voda49
XXIII. Cvrček51
XXIV. Věrná milá54
XXV. Kyrysaři56
XXVI. Klíče58
XXVII. Charpa60
XXVIII. Slavíček62
XXIX. Červené vajíčko64
XXX. Dušičky66
E: ph + jf; 2002
[72]