XXX. Dušičky.

František Serafínský Procházka

XXX.
Dušičky.

Na„Na pasece po jahodí, pane hrabě, laňka chodí. Mladá laňka hnědooká chodí tam pit do potoka.“ „Je-li laňka celá bílá, mohla by být moje milá.“ 66 „Bílé hrdlo jako šatka, bude u ní chvíle sladká.“ Byla laňka celá bílá, uběhnouti nestačila. Prstýnkem ji chytil daným, šátkem pěkně vyšívaným, slovem sladce vyvzdychaným. Není laň, co chytil včera, ale šafářova dcera... Javor šeptá nad bařinou: „– pan hrabě už honí jinou, co jsi to jen udělala, že jsi se mu chytit dala! Rodného ty máš-li bratka, pomsta za tě bude sladká. Máš-li sestru, buď jí radou, ať nezhubí duši mladou –“ Bubliny jak plaskly v tůni: „– Máš-li matku, zaplač u ní.“ 67 „Nemám sestry, nemám bratka, dávno v hrobě leží matka. Milého mám v dálce temné, až se vrátí, prokleje mne.“ Zavzdychala, zaplakala, tůň se blíže zablýskala, rozhoupla se, hned zas hladká: „Tam buď, duše nekřtěňátka.“ S mámou vše se zatočilo, světýlko z vod vyskočilo, třaslavě se zamodralo, horou lesem zavolalo: „Kdo mne bude kolíbati, kdo mne bude celovati, kdo se bude modlit za mne, když i máma proklela mne?“ – Kde se cesta k polím stáčí, světýlko se z tůně vláčí: „Ach, matičko, zima je mně, ach, matičko, zahřejte mě!“ 68 S Pánembohem – ruce spjala, třikráte se požehnala, za světýlkem zpět se dala. – – Dušičky dvě z jedné byly, z černé vody proskočily, jako sestry byly obě, půjdou tátu hledat sobě. 69 OBSAH. Str. I. Opatření7 II. Hostina9 III. Na přástku11 IV. Marnivá13 V. Láska15 VI. Slib17 VII. Kacabajka19 VIII. Přílazek21 IX. Dorota23 X. Ošizená25 XI. Hejl27 XII. Výměna29 XIII. Přástka30 XIV. Vzácná milá32 XV. Podobenství35 XVI. Roráty37 [71] Str. XVII. Posvícení39 XVIII. Milování41 XIX. Mysliveček43 XX. Franta45 XXI. Stesk47 XXII. Zlá voda49 XXIII. Cvrček51 XXIV. Věrná milá54 XXV. Kyrysaři56 XXVI. Klíče58 XXVII. Charpa60 XXVIII. Slavíček62 XXIX. Červené vajíčko64 XXX. Dušičky66
E: ph + jf; 2002 [72]