Na pasece po jahodí(T4f)
pane hrabě laňka chodí(T4f)
Mladá laňka hnědooká(T4f)
chodí tam pit do potoka(T4f)
Je li laňka celá bílá(T4f)
mohla by být moje milá(T4f)
Bílé hrdlo jako šatka(T4f)
bude u ní chvíle sladká(T4f)
Byla laňka celá bílá(T4f)
uběhnouti nestačila(T4f)
Prstýnkem ji chytil daným(T4f)
šátkem pěkně vyšívaným(T4f)
slovem sladce vyvzdychaným(T4f)
Není laň co chytil včera(T4f)
ale šafářova dcera(T4f)
Javor šeptá nad bařinou(T4f)
pan hrabě už honí jinou(T4f)
co jsi to jen udělala(T4f)
že jsi se mu chytit dala(T4f)
Rodného ty máš li bratka(T4f)
pomsta za tě bude sladká(T4f)
Máš li sestru buď jí radou(T4f)
ať nezhubí duši mladou(T4f)
Bubliny jak plaskly v tůni(T4f)
Máš li matku zaplač u ní(T4f)
Nemám sestry nemám bratka(T4f)
dávno v hrobě leží matka(T4f)
Milého mám v dálce temné(T4f)
až se vrátí prokleje mne(T4f)
Zavzdychala zaplakala(T4f)
tůň se blíže zablýskala(T4f)
rozhoupla se hned zas hladká(T4f)
Tam buď duše nekřtěňátka(T4f)
S mámou vše se zatočilo(T4f)
světýlko z vod vyskočilo(T4f)
třaslavě se zamodralo(T4f)
horou lesem zavolalo(T4f)
Kdo mne bude kolíbati(T4f)
kdo mne bude celovati(T4f)
kdo se bude modlit za mne(T4f)
když i máma proklela mne(T4f)
Kde se cesta k polím stáčí(T4f)
světýlko se z tůně vláčí(T4f)
Ach matičko zima je mně(T4f)
ach matičko zahřejte mě(T4f)
S Pánembohem ruce spjala(T4f)
třikráte se požehnala(T4f)
za světýlkem zpět se dala(T4f)
Dušičky dvě z jedné byly(T4f)
z černé vody proskočily(T4f)
jako sestry byly obě(T4f)
půjdou tátu hledat sobě(T4f)
jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř
201. báseň z celkových 452
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
Lesní růže.
(Alois Škampa)
-
Horská idylla.
(Vojtěch Pakosta)
-
PŘED SVATÝM JANEM.
(Josef Václav Sládek)
-
XLVII. Nad horami jedva pučí
(František Ladislav Čelakovský)
-
VLADIMÍR.
(Ferdinand Tomek)
-
Pěkný dar.
(Adolf Heyduk)
-
Svatá studánka.
(Eliška Krásnohorská)
-
Hoj, veselo...
(Josef Kalus)
-
Býk.
(Josef Jaroslav Langer)
-
LX. „Těsno jest mi v hradě – takto praví
(František Jaroslav Kamenický)