XXX. Dušičky.

František Serafínský Procházka

Na pasece po jaho(T4f) pane hra laňka cho(T4f) Mla laňka hnědoo(T4f) cho tam pit do potoka(T4f) Je li laňka ce (T4f) mohla by být moje mi(T4f) hrdlo jako šatka(T4f) bude u chvíle slad(T4f) Byla laňka ce (T4f) uhnouti nestačila(T4f) Prstýnkem ji chytil daným(T4f) šátkem pěk vyšívaným(T4f) slovem sladce vyvzdychaným(T4f) Ne laň co chytil včera(T4f) ale šařova dcera(T4f) Javor šeptá nad bařinou(T4f) pan hra ho jinou(T4f) co jsi to jen ulala(T4f) že jsi se mu chytit dala(T4f) Rodho ty máš li bratka(T4f) pomsta za bude slad(T4f) Máš li sestru buď radou(T4f) nezhu duši mladou(T4f) Bubliny jak plaskly v tůni(T4f) Máš li matku zaplač u (T4f) Nemám sestry nemám bratka(T4f) dávno v hro leží matka(T4f) Miho mám v dálce tem(T4f) se vrá prokleje mne(T4f) Zavzdychala zaplakala(T4f) tůň se blíže zablýskala(T4f) rozhoupla se hned zas hlad(T4f) Tam buď duše nekřtěňátka(T4f) S mámou vše se zatočilo(T4f) svělko z vod vyskočilo(T4f) třasla se zamodralo(T4f) horou lesem zavolalo(T4f) Kdo mne bude kobati(T4f) kdo mne bude celovati(T4f) kdo se bude modlit za mne(T4f) když i ma proklela mne(T4f) Kde se cesta k polím stáčí(T4f) svělko se z tů vláčí(T4f) Ach matičko zima je mně(T4f) ach matičko zahřejte (T4f) S Pánembohem ruce spjala(T4f) třikráte se požehnala(T4f) za svělkem zpět se dala(T4f) Dušičky dvě z jed byly(T4f) z čer vody proskočily(T4f) jako sestry byly o(T4f) jdou tu hledat so(T4f)

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

201. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Lesní růže. (Alois Škampa)
  2. Horská idylla. (Vojtěch Pakosta)
  3. PŘED SVATÝM JANEM. (Josef Václav Sládek)
  4. XLVII. Nad horami jedva pučí (František Ladislav Čelakovský)
  5. VLADIMÍR. (Ferdinand Tomek)
  6. Pěkný dar. (Adolf Heyduk)
  7. Svatá studánka. (Eliška Krásnohorská)
  8. Hoj, veselo... (Josef Kalus)
  9. Býk. (Josef Jaroslav Langer)
  10. LX. „Těsno jest mi v hradě – takto praví (František Jaroslav Kamenický)