PŘÍPITEK.

František Serafínský Procházka

Tobě ať zní! Však tolik rád píseň tu sám jsi nám zpíval a česká srdce ve souzvuk jí všecka rozechvíval. Široké lány českých hrud klasnatým vlněním dýší, a ty jsou, lidu k útěše, písně Tvé slavnou říší. Plane v ní naděje radostná, hrdý vzdor strmí z ní z muky, a bouří síla kovová bušících kladiv zvuky. Ze srdcí vzal’s ji, srdcím zas zpíváš ji do noty známě, však ty bys lepší nekoupil v nižádném světa krámě. Ať zní a hrá dál píseň Tvá, zalívá slunečnem kraje a k slavné boží úrodě na české roli zraje! Nechť síle své i naději růst v duších tisíců dává, a duše ony i tu Tvou nechť Pánbůh zachovává!

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

548. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VE SVĚŽÍM VZDUCHU. (Eliška Krásnohorská)
  2. ČESKÝM DĚTEM. (Josef Václav Sládek)
  3. Což se těším v nejhlubší své duši, (František Sušil)
  4. JAROSLAVU VRCHLICKÉMU. (Josef Merhaut)
  5. SEDLÁK A PÁNI. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Za mrtvou slávou. (Antonín Klášterský)
  7. Píseň o pluhu. (Antonín Sova)
  8. Červenec. (Adolf Heyduk)
  9. Zřícenina. (Emanuel z Čenkova)
  10. ČTYŘICÍTKA (Karel Dostál-Lutinov)