MUEZZIN
Pěl s minaretu muezzin
do záře jitra, v noci stín.
Den po dni zpíval nad městem,
roztáhnuv ruce, vroucím rtem:
Allah il Allah – Bůh je Bůh –
tou věčnou pravdou plnil sluch.
A dole v městě věřící
čel tkli se, padlí na líci.
Pak přišel nové doby mor,
a lhostejným byl věrců sbor.
Když s výše zpíval muezzin,
chlad dole byl, ať zář či stín.
Přihnal se divé války shon,
a město zpustlo v Babylon.
Dál s výše zpíval muezzin
„Allah il Allah“ – v zář i stín.
A nových lidí přišel dav,
ti čekali zas na pozdrav.
„Allah il Allah!“ v zář i stín
pěl s minaretu muezzin.
74