KARLU IV.
Ó Staviteli Velký! Mečem opásaný,
pět v ústech jazyků, pět korun na hlavě
a v ňadrech jedno srdce v lásky záplavě –
tak zřím Tě na lešení bušit v staré stany.
Evropu novou tvořils, plesně hřměly rány,
jí korunou Tvé Čechy vzplály jásavě...
Ó Karle Francie, a vpravdě Václave!
Tobě se kořil Řím a všechny světa strany.
Po tobě přišel drobných bouřliváků chvat,
jenž uměl jenom bořit, čemus velel stát,
a rychle poklady Tvé doved rozmrhat.
Jen vylož mi, proč bořiči se slaví pychem,
a proč kol hrobu Tvého s plachým dav jde tichem?
„Těm třeba slov. Já umím krásou skutků plát!“
77