SVATOPLUKU ČECHOVI
Vždy stáls jak dub, a v tom je tvoje sláva.
Dubiskem hrdé tvoje dílo roste,
– pták v jeho koruně – tvá sladká píseň zpívá,
ač s nebes mračných sníh a sníh se trousí...
Dav tupý, jenž tvé rajské harfy neposlouchal,
ten probudil se v jásot řetězů tvých chřestem.
Demagog jde a okovem tvým řinčí,
lid za ním jde a dětinsky jím cinká...
Já přicházím, tvé vrásky líbám v čele
za Dagmar sličnou. – Dáš mi ještě jednu?...
81