JAROSLAV VRCHLICKÝ
Mám razit minci pro budoucí děje,
z níž reliefem hledí hlava lví.
Bronz je moc tvrdá, zlato moc se stkví –
nechť tedy stříbro s démanty se sleje.
V tom oku mnich, v druhém se cynik směje,
na čele pečeť velkých tajemství –
a z hrdla zapadlých měst zvony zní,
kaskády smíchů, hříchů epopeje.
Vodotrysk bájný; masek Proteus
z růžových hájů a z náručí Mus
se v žalář zmítá a své rány čítá.
Od květu na květ jako motýl lítá,
bez cíle štvaný litic havětí:
Král na trůně – i žebrák na smetí.
82