BABÍ LÉTO.

František Serafínský Procházka

BABÍ LÉTO.
Brunátně bronzové listí na bucích v slunci se rdí, a hrozen krev svoji čistí do zlata na bílé zdi. Žloutkové krajkoví s břízy na zšedlé pasece vlá, a vítr umetá, sklízí, co pustí větévka mdlá. Průhledné obzory kynou, a hory bližší v nich jsou, oblaka ticho se šinou a letní nádheru lhou. V přeludu barev a svitů, jež kypí z bučin a luk, schází však k vlavému žitu drozdův a skřivaní zvuk. 7 V tom tichu rolí a plání a v tichu oblak i cest cos ptačím jásotům brání, a nesmí petrklíč zkvést. Neb slyšet zřetelně z dáli, v šelestný lupenů pád jak začli tkalcové malí na bílé rubášky tkát – – 8