VĚNEC BÁSNÍKU.
(Svatopluku Čechovi.)
Zas přišel k Tobě národ celý,
ba vroucněji než před časem,
neb co Tvé sny výstražné zřely,
dnes národa je zápasem.
Však lípa Tvá, strom lásky Tvojí,
té plamenné a horoucí,
zarostlá v hloubku pevně stojí
s korunou v šíři kvetoucí.
To tak, že’s nejen svému zpěvu
dal, aby zvonem v poplach bil
a srdce posiloval v hněvu:
Ty’s životem svou píseň žil.
Nekoupen cetou mělkých shonů,
ni lichoslávy mátohou,
jen hlasy svých stříbrných zvonů
pod českou slýchal’s oblohou.
48
A život Tvůj Tvá byla díla
z pravdy a z krve v samotách,
je živlův úchvatná v nich síla,
a svatý je Tvé dílny práh.
Tak z lípy čisté bílé kvítí
na skráň se klade v odvděku
a věncem zeleným se svítí
i básníku i člověku.
(1906)
49