SENSITIVA.

František Serafínský Procházka

SENSITIVA. (Za Janem Červenkou.)
Řídneme – lesík prosvětluje peň za pněm zvrácený je klát, výš přerůstá jen smutná thuje, a z dálek začlo mrazně vát. Motýli křídla černých flórů tázavě kladou na pňů šeď, a silné srdce ze svých vzdorů se v úzkosti ptá: A kdo teď? Řídneme – průlom po průlomu, už větev k větvi nesahá z té dáli rozestouplých stromů a do prázdna se napřahá. A dosáhne-li ruka k ruce, tak zběžně jenom zavadí, a oko, co rve nitrem prudce, v lhostejném zdání nezradí. 16.(16. I. 1908)
55