PÍSEŇ.

František Serafínský Procházka

PÍSEŇ. (Své ženě.)
Našli jsme se náhodou jak dvě vážky nad vodou, nemyslil jsem, nepočítal, polibky jsem jenom chytal, a je most z nich už na věčnost. Zde byl kámen a zde kříž, přes ně jdem si blíž a blíž, ruka ruku pevněj svírá, co chořelo, pozumírá, a nám z běd roste nový květ. Přijde-li noc bez luny, vichor v naše koruny, přejdou, míru neporuší, který dala duše duši. A v tu tiš slunko svítí výš a výš. 63 Našli jsme se náhodou jak dvě vážky nad vodou, nemyslím a nepočítám, polibky Tvé tiše chytám, ať je most z nich až na věčnost! 64

Kniha Vinobraní (1911)
Autor František Serafínský Procházka