KVĚT BOLESTI.

KVĚT BOLESTI.
Zakřik mne příšerný hlas z daleké, mrazivé sluje. Radostné oči mi zhas, v obzorech černá se thuje. Bolesti palčivý květ v srdci svém rudnouti cítím, bílý den vidím se tmět a z rány krvácím kvítím. Písnička mrtva je už, obloha splynula v šedi, a chmurných příšer mně druž ve zraky upřeně hledí. Kývají, lákají, pojď! do nové bez bolu země, za moře pojede loď, kotvy už rachotí temně. 67 Královna Bolest však blíž květem svým k trůnu mi kyne. Jeď, lodi, samotna již, vůně se ze květu line. Jeď, lodi, zůstanu zde vasalem Bolesti sloužit královně a srdce své do lázně očistné hroužit: Přijde-li slunečný jas s písničkou umlklých ptáků, s blankytem oblohy zas a s kytkou polního máku... 68