ORÁČOVA PÍSEŇ Z JARA 1849.
Po volné roli volně jda
tak ponejprv zas jarem
se opájím prost svého jha
svobody čaročarem.
Živ zlatým klasem nebo hložím
vždy volný na svém zůstanu,
duše ni těla nepodložím
žádnému nikdy tyranu.
Plaj, slunko – vichře, poceluj
mně líce v plesném víru,
tak přišel přece březen můj
a klíčení s ním v míru.
Živ zlatým klasem nebo hložím
vždy volný na svém zůstanu,
duše ni těla nepodložím
žádnému nikdy tyranu.
77
Je krásné jaro národů,
jež stará pouta láme,
tak na pouť k svému obrodu
se bez váhání dáme.
Živ zlatým klasem nebo hložím
vždy volný na svém zůstanu,
duše ni těla nepodložím
žádnému nikdy tyranu.
Až ono slavné jitro vzplá –
ta víra žije ve mně –
kdy volna bude jako já
i celá moje země.
Z brázd práce mé a tužby vroucí
ten červen vzejde svobody,
žeň má, se volným mořem dmoucí,
v mír sloučí všecky národy.
78