JAROSLAVU VRCHLICKÉMU.

JAROSLAVU VRCHLICKÉMU.
Hleď, mistře, v prosluněné kraje Tvá píseň peruť prostírá, kastalský pramen staré báje Ti zpod šlépějí vyvírá. Rty tisíců se k němu chýlí, by posíleni věřili, že nové bohy krásy, síly jim Tvoje ruce stvořily. Tvá práce všecko překonává a strhuje v svůj čarokruh a novým touhám křídla dává i v prsa zdravý, čistý vzduch. Dík za ten vzor, jímž na půl věku Svých dnů nám svítíš do dálky, z Tvých věnců nesmrtelných vděků my chcem jen skromné fialky 71 a úsměv Tvůj, s nímž z pera stisku zas letí práce včeličky, co někde zlobou na řetízku kýs pejsek štěká maličký. 1903.
72