DRU O. PŘIKRYLOVI.

DRU O. PŘIKRYLOVI.
Jaja, bracho, šedivíme, čase běžijó tak zkrátka, přešla teda take Tobě mrcha mršská padesátka. Znám svó, za čerta to stoji, místo vlahé vic je socha, v zádech lópe, a hdes lital, lezeš včel jak z kéške mocha Na vlase chodijó schoři, nohe zebó, zob se vikle – jaký só to z nenadáni na muj humor divny pikle?! Ale nechť, já hlavo vzhuro, to je všecko jenom smeti, došečko mám v teple sedět ohlidna se po děvčeti. 77 Take sem tam radosť přende ze slonka, dež zrajó pola, dež Tě práce v rokách kvete a dež v ničem néni smola. A to Tobě přejo z Prahe. Ať svó padesátko ceniš! Je to peníz vedělané, a nihde ho neproměniš. 24./11. 1912.
78